DR. VIKTORIA WAGNER

Globalizace umožnila rostlinám nový způsob šíření do oblastí mimo jejich přirozený areál. Tisíce nepůvodních druhů se dostaly do Evropy úmyslným či neúmyslným zavlečením [1]. Většině se nezdařilo přežít a reprodukovat v dlouhodobém horizontu z důvodu nedostatku vhodných stanovišť nebo nízké adaptability na nové prostředí (přechodně zavlečené rostliny). Nicméně některé nepůvodní rostliny zdomácňují (naturalizují) nebo vytlačují původní druhy a stávají se invazními ([2], [3]).

Šíření invazních druhů může mít negativní důsledky na životní prostředí a ekonomiku v nové oblasti ([3], [4]). Kontrola jejich šíření se stala prioritou environmentální politiky v Evropě [5].

Integrovaný přístup v boji proti invazním rostlinám se zaměřuje na management ekosystémů a včasnou prevenci [6]. Aby bylo možné stanovit priority managementu, je nutné identifikovat nejohroženější rostlinná společenstva a podmínky prostředí výhodné pro invaze.