Erasmus + Talent Education

Erasmus + Talent Education program

 

Talent Education program má za cíl odpovědět na následující otázky:

  • Jak povzbuzovat talentované děti k tomu, aby využily svého talentu během své školní kariéry?
  • Jak zabránit nedostatečným úspěchům a předčasnému ukončení školní docházky?
  • Jak má vzdělávací sektor a další zainteresované strany spolupracovat na posílení dovedností učitelů a obsahu učebních materiálů?

Cíle vzdělávacího programu Talent Education:

  • Zlepšit rozsah lekcí a kurzů.
  • Zlepšit dovednosti učitelů.
  • Zlepšit spolupráci ve vzdělávání mezi vzdělávacími partnery v rámci každé školy a mezi školami navzájem, a dále s ostatními vzdělávacími partnery (předškolní, primární, sekundární, vysokoškolské).

Realizace cílů:

  • Zlepšit rozsah vyučovacích hodin a vyučování.
  • Rozsah hodin a vyučování ve školách se zlepší tím, že učitelé základních a středních škol při vyučování budou využívat metody Design Thinking.
  • Zlepšit dovednosti učitelů.
  • Učitelé základních škol se naučí integrovat metakognitivní dovednosti (Metacognitive Skills) do svých hodin.
  • Včasná identifikace talentovaných dětí předškolního věku od 2 do 6 let. Učitelé a vychovatelé těchto malých dětí budou vyškoleni o vhodném přístupu.
  • Učitelé středních škol budou vyškoleni v dovednostech týkající se praktické diferenciace, aby zlepšili efektivitu výuky u talentovaných studentů.
  • Zlepšit spolupráci v oblasti učení a výuky v rámci škol a dalších školských partnerů a mezi nimi.
  • Program Talent Education má za cíl mít pozitivní vliv na kvalitu vzdělávání. Proto jsou výše uvedené subjekty integrovány do systémového přístupu orientovaného na cíle. To lze považovat za vzdělávací síť na všech úrovních vzdělávání.

 

 

 

 

 

 

NÁSTROJE PRO UČITELE

 

DESIGN THINKING

Design Thinking je vzdělávací metoda zaměřená na aktivování tvůrčích schopností studentů, a následně pak sloužící k vylepšení vyučovacího prostředí. Její úspěšná aplikace vyžaduje zapojení empatie, analytického myšlení, kreativitu, flexibilitu, aktivitu včetně zpětné vazby od žáků. Učitelé budou metodu prověřovat na svých školách podle žádosti o projektový grant. Monitoring metody bude mít na starosti univerzita (PLATO), která bude současně hodnotit rozvíjení její metodiky. PLATO je agentura zabývající se výzkumem a vývojem spadající pod Univerzitu v Leidenu. Programu se zabývá učením se ve škole, v praktickém životě a v práci. PLATO také přispívá k posílení učebního prostředí prostřednictvím výzkumu, vývoje a evaluace ve všech společenských oblastech. Dr. Jaap van Lakerveld je ředitelem společnosti PLATO a je odpovědný za analýzu této metody a jejími vlivy na vyučování.  Karin Koens a Yfke de Jong jsou učiteli SCOL a jsou pověřeni zpracováváním manuálu metodiky. Všichni účastnící projektu ji uvedou do svých učebních plánů, otestují a zhodnotí její fungovaní ve výuce. Poskytnou své závěry o tom, jak je metoda Design Thinking efektivní směrem ke vzdělávání talentovaných studentů a uvedou praktickou užitečnost příručky organizaci PLATO do její závěrečné zprávy.

Více na:http://www.talenteducation.eu/toolkitforteachers/designthinking/

 

O metodě Design Thinking

Nedávné studie na středních školách ukázaly, že čtvrtina všech dotazovaných nadaných žáků se často nudí z důvodu, že náplň vyučování neodpovídá jejich vzdělávacím potřebám. Tato skutečnost motivovala projekt Erasmus+ Talent Education k tomu, aby vzdělávání bylo zaměřeno na potlačování nudy a podporu výkonnosti u nadaných žáků.

V rámci projektu Talent Education se vědci a školitelé učitelů spojili, aby vyvinuli nové metody pro výuku, které jsou přizpůsobené potřebám učení různých skupin dětí a dospívajících. “Nástroje pro učitele” umožňují učitelům praktické přizpůsobení se potřebám žáků v oblasti vzdělávání. Zahrnují plány s návody krok za krokem, příklady lekcí a příručky.

Metoda Design Thinking vychází z učení orientovaného na řešení a umožňuje nadaným studentům rozvíjet své dovednosti. Je metodou užitečnou jak v přítomnosti, tak v budoucnosti.

 

Základy metody DT tvoří:

• kreativní myšlení

• intenzivní spolupráce

• pevný plán krok za krokem

• práce na cyklické bázi

• aplikace inovací

• holistický pohled

Metoda nabízí strukturovaný postup pro rozvíjení dovedností, které splňují požadavky dnešního rychle se měnícího “reálného” života.

 

Kreativní proces

Kreativní proces DT má za cíl najít nové, kreativní řešení problémů reálného života. Za tímto účelem byla navržena metoda, která krok za krokem umožňuje vyvíjet inovativní nápady zaměřené na řešení skutečných situací. DT se provádí formou výzkumu a prostřednictvím myšlení mimo zavedená pravidla, které je nadmíru vhodné pro využití ve vzdělávání.  Je všeobecně důležité se vyvarovat střednědobých úsudků a brát chybování jako nezbytnou součást učebního procesu.

 

Metoda Design Thinking je založena na 5 krocích:

Vcítit se

Být schopen vidět svět skrze někoho jiného: co vidí a cítí, jaká je jeho mysl: snažit se co nejvíce pochopit problémy a skutečnosti uživatele, jeho potřeby, touhy, chování a vztah ke světu.

Definovat

Určení definice problému, který je třeba řešit co nejpřesněji.

Být kreativní

Shromažďování co největšího množství nápadů pro řešení problému formou brainstormingu a myšlení mimo zavedená pravidla.

Prototyp

Vizualizace těchto myšlenek s cílem otestovat je a zlepšit jejich využitelnost.

Test

Testování prozatímních řešení ve vztahu k potřebám uživatele.

 

 

METAKOGNITIVE SKILLS

Stejně jako jiné druhy inteligence, jsou metakognitivní dovednosti silným ukazatelem ovlivňující výsledky učení jedinců. Výzkum také ukazuje, že u vysoce nadaných studentů se tyto dovednosti ihned neobjeví, a mohou zůstat po delší dobu skryty. Aby své nadání mohli projevit, musí pro ně být vyučovací proces dostatečně motivující, jinak metakognitivní dovednosti neuplatní. Problémy s nimi spojené mohou obvykle nastat, jakmile se vyučování stane obtížnějším. Tyto změny mohou být způsobené přechodem z primárního na sekundární vzdělávání, anebo leckdy také do terciární úrovně vzdělávání. Je proto důležité, aby učitelé v raném věku studenty se slabšími metakognitivními schopnostmi rozpoznali, a vedli je tak intenzivněji k jejich rozvíjení. Program zabývající se touto problematikou již existuje, avšak bývá zřídka používán. V rámci projektu tyto programy budou učitelé používat na svých školách. Výsledky budou monitorovány vysokými školami, kdy na základě hodnocení bude vytvořena metodika pro výuku metakognitivních dovedností. Školení povede Marcel Veenman, který je kognitivní psycholog. Šárka Portešová z JCMM poskytne hodnocení týkající se vlivů metody na vyučování. Nelleke Wagenaar a Nathalie van der Arend jsou učiteli SCOL a mají na starosti zpracovávání výsledků této metody do metodické příručky.

Více na: http://www.talenteducation.eu/toolkitforteachers/metacognicalskills/

 

O metakognitivních dovednostech

Nedávné studie na středních školách ukázaly, že čtvrtina všech dotazovaných nadaných žáků se často nudí z důvodu, že náplň vyučování neodpovídá jejich vzdělávacím potřebám. Tato skutečnost motivovala projekt Erasmus+ Talent Education k tomu, aby vzdělávání bylo zaměřeno na potlačování nudy a podporu výkonnosti u nadaných žáků.

V rámci projektu Talent Education se vědci a školitelé učitelů spojili, aby vyvinuli nové metody pro výuku, které jsou přizpůsobené potřebám učení různých skupin dětí a dospívajících. “Nástroje pro učitele” umožňují učitelům praktické přizpůsobení se potřebám žáků v oblasti vzdělávání. Zahrnují plány s návody krok za krokem, příklady lekcí a příručky.

Metoda Design Thinking vychází z učení orientovaného na řešení a umožňuje nadaným studentům rozvíjet své dovednosti. Je metodou užitečnou jak v přítomnosti, tak v budoucnosti.

 

Jaké jsou metakognitivní dovednosti?

Metakognice je pojem zahrnující znalosti a dovednosti užívané pro organizaci, vedení a ovládání vlastního myšlení, činností a učebních procesů. Zahrnuje dovednosti týkající se:

• orientace v úkolu (Co mám dělat?)

• nastavení cíle (Čeho mám dosáhnout?)

• plánování (Jak toho cíle dosáhnout?)

• systematický přístup (Krok za krokem)

• pozorování sebe sama během provádění úkolu (Nebudu chybovat? Rozumím tomu všemu?)

• vyhodnocení výsledku (Je tato odpověď správná?)

• sebereflexe (Co se mohu z této části naučit?)

Studenti s dobrými metakognitivními dovednostmi jsou svým vlastním kormidlem v procesu učení, díky němuž mohou účinněji vykonávat učební úkoly.

 

Mohou být metakognitivní dovednosti proškoleny?

Ano, mohou:

  • Metakognitivní instrukce jsou integrovány zároveň se zadáním učebního úkolu, aby byly úspěšné. Před aplikací metakognitivních dovedností týkající se zadáním konkrétního úkolu jsou studenti informováni o tom, “co”, “kdy” a “jak” dělat. Samostatné lekce studijních dovedností tedy nedávají smysl.
  • Studenti jsou jasně informováni o výhodách metakognitivních aktivit, aby tak mohli vynaložit zvýšené úsilí potřebné na tyto aktivity. Týká se to metakognitivních dovedností, kdy se ptáme “Proč”. Studenti jsou obzvláště citliví na konkrétní argumenty o získání času, dělání méně chyb a získání lepších známek.
  • Metakognitivní pokyny jsou studentům zadávány na delší časové období, aby tak vyvolaly trvalé účinky.  A cvičení dělá mistra.

 

Metoda poznávání a učení

Metakognice určuje výkony učení ve velké míře (až 40%). V této souvislosti je metakognice pro učení důležitější, než inteligence, sociálně-ekonomické zázemí a motivace. Metakognitivní dovednosti lze získat, a zároveň posílit instrukcemi a cvikem. Výzkum ukázal, že přiměřená metakognitivní výuka a cvik vedou k trvalému zlepšení metakognitivních dovedností, a následně k lepšímu výkonu ve vzdělávání se.

Výzkum taktéž ukázal, že téměř polovina intelektuálně nadaných studentů má čím dál slabší metakognitivní dovednosti. Je pravděpodobné, že tito nadaní studenti jsou v běžném vyučování v rozvoji metakognitivních dovedností nedostatečně vyškoleni. Ve škole se mohou na svou inteligenci spolehnout. Kdykoli se však předměty ve škole stanou složitější, studenti začnou čelit riziku ohledně prodlužování studia či odchodu ze školy.

 

Podrobný akční plán pro zadání úkolů

Při provádění učebních úkolů studenti pracují krok za krokem podle pevného plánu. Mohou tak dokončit zadanou úlohu lépe.

Tímto způsobem mohou být přiřazení lepší (méně chyb a vyšší hodnoty) a rychleji (úspora času).

 

8 kroků:

- orientace

- aktivace předchozích znalostí

- stanovení cílů

- plánování

- systematický proces

- sledování

- hodnocení

- reflexní hodnocení

V metakognitivních dovednostech určených pro Talent Education Toolkits for Teachers každý krok individuálně vysvětluje, co student může dělat a jaká je role učitele v případě, když žák není schopen pracovat sám. Důraz je kladen na tréninkovou roli učitele, který by měl především pouze klást otázky a zasahovat do procesu co nejméně, zejména pokud student dokáže své dovednosti aplikovat sám. Pokud se strategie v učení změní, a bude jen trochu odlišná od té, na kterou je student zvyklý, může ho natolik zmást, že přestane původní osvojenou strategii používat.

Pozorování metakognitivních dovedností u studentů musí proto předcházet praxi, a pakliže už takové dovednosti existují, tak výcvik není nutný, a pravděpodobně může být i kontraproduktivní. Proto metakognitivní instrukce v zásadě musí být přizpůsobené potřebám jednotlivých studentů.

 

Výkonné funkce

Výkonné funkce jsou základní duševní schopnosti, které se u dítěte objevují v průběhu vývoje jeho mozku.  Důležitým příkladem je zábrana nebo ovládání impulsů: funkci “stop” mohou být sklony k určité činnosti dítěte přerušeny v případě, že se něco pokazí. Druhým příkladem je základní plánování pořadí jednotlivých činností. Pro provedení komplexních akcí je proto nutné základní plánování. U velmi malých dětí (<4 let) tyto výkonné funkce stále chybí. Až ve věku 4-5 let se tyto funkce v mozku rozvíjí.

Zábrana a základní plánování jsou požadovaným předpokladem pro uplatnění metakognitivních dovedností. Zábrana hraje roli u prvního přečtení zadání úkolu před tím, než začne úkol vypracovávat, nebo také u kontroly výsledků před tím, než uvede svoji konečnou odpověď na daný úkol. Základní plánování je tedy podmínkou pro cílené plánování v kontextu metakognitivních dovedností. V důsledku tak rozvoj výkonných funkcí předchází rozvoji metakognitivních dovedností.

 

 

PRACTICAL DIFFERENTIATION

Studenti mají odlišné úrovně a vzdělávací potřeby. Je třeba, aby vzdělávání těmto rozdílům bylo přizpůsobeno. Diferenciace je způsob, jakým učitel vnímá rozdíly mezi žáky a přizpůsobuje styl výuky a instruktážního času. Odlišnou diferenciací učitel používá, aby co nejvíce respektoval jednotlivé úrovně a vzdělávací potřeby dětí, a tím jim ulehčil proces učení. Metoda praktické diferenciace však již existuje. Fred Janssen z University of Leiden (ICLON) se bude zabývat hodnocením dopadů metody na vyučování. Na základě zjištěných osvědčených postupů Janssen připraví metodickou příručku. Nejdříve budou jednotliví učitelé vyškoleni, a poté budou uplatňovat, co se naučili. Po této praxi následuje měření a zaznamenání výsledků do metodické přiručky.

Více na: http://www.talenteducation.eu/toolkitforteachers/practicaldifferentiation/

 

Praktická diferenciace

Nedávné studie na středních školách ukázaly, že čtvrtina všech dotazovaných nadaných žáků uvedla, že se často nudí z důvodu, že náplň vyučování neodpovídá jejich vzdělávacím potřebám. Tato skutečnost motivovala projekt Erasmus+ Talent Education k tomu, aby vzdělávání bylo zaměřeno na potlačování nudy a podporu výkonnosti u nadaných žáků.

V rámci projektu Talent Education se vědci a školitelé učitelů spojili, aby vyvinuli nové metody pro výuku, které jsou přizpůsobené potřebám učení různých skupin dětí a dospívajících. “Nástroje pro učitele” umožňují učitelům praktické přizpůsobení se potřebám žáků v oblasti vzdělávání. Zahrnují plány s návody krok za krokem, příklady lekcí a příručky.

Metoda Design Thinking vychází z učení orientovaného na řešení a umožňuje nadaným studentům rozvíjet své dovednosti.  Je metodou užitečnou jak v přítomnosti, tak v budoucnosti.

 

Berme ohledy na rozdíly žáků

Každý žák ve třídě jiný. Liší se odlišnou úrovní znalostí, zájmů, mírou vytrvalosti a strach z neúspěchu. Je proto důležité zaujmout ke každému žákovi ve vyučování individuální přístup a přizpůsobit se jeho rozdílům. Výzkum prokázal, že se tímto přístupem u nadaných žáků zvýší nejen motivace, ale také úspěchy v učení.

 

Jak to provést v praxi?

Přizpůsobit se jednotlivým individuálním rozdílům u žáků se lépe řekne, než koná. Běžný/á učitel/ka obvykle vyučuje řádově 150 žáků za týden, s některými se v hodinách setkává pouze dvakrát nebo třikrát týdně.  Vyučující často nemají před, během a po hodinách k dispozici dostatek času, aby se mohli každému žákovi individuálně věnovat.  Je důležité, aby se učitel snažil v každé třídě brát na rozdíly žáků ohledy, zaujmout k nim individuální přístup a pomoci tak urychlit učení každého žáka. Rozdílný diferenciovaný přístup by ale měl být také přizpůsoben možnostem učitele v pravidelné situaci ve třídě.

 

Diferenciace: Základní a komplexní prohlubování znalostí

Používáme dvě různé sady nástrojů: základní a komplexní. Každá sada se skládá ze tří kroků. Prostřednictvím základní sady je možné využívat diferencované hodiny formou výměny či vynecháním látky. Komplexní sada nástrojů umožnuje rozšiřovat vzdělávací možnosti dle potřeb žáků.

Základní sada nástrojů zahrnuje: výměnu; vynechání; kontrolu  

Komplexní sada nástrojů zahrnuje: ambici; změnu formy výuky; změnu perspektivy

 

1. Výměna: Nejprve vysvětlení celého úkolu

V mnoha třídách vyučující začínají s vysvětlením nového tématu jednoduchými dílčí úkoly a končí těmi složitějším, které ale nadaní žáci považují za zajímavější a relevantnější. Doporučujeme zde vyměnit postup nejprve za ten složitější, který bude pro žáky motivující, namísto toho jednoduchého.

 

2. Vynechání: Pomoc žákovi na míru

Následně se to, co je obvykle součástí ve třídě, tj. vysvětlení a částečné úkoly, může být nyní považováno za pomoc při plnění úkolů jako celku. Někteří žáci potřebují pomoci více, než ostatní.

Žáci získají pomoc, kterou potřebují (pomoc na míru) a veškerá další pomoc bude vynechána.

 

3. Kontrola

Teď, když jste si osvojili prvky diferenciovaného učení, je nezbytné uvážit, jestli nové pojetí vyučování je efektivní. Pro tento účel jsme vytvořili kritéria a otázky, které si můžete projít, jakmile dokončíte svoji přípravu hodin, a pokud je to zapotřebí, můžete svůj učební plán, aby na konci hodiny odpověděli na uvedené otázky.

 

4. Ambice

Přestavba pravidelného vyučování za použití metod výměny a vynechání je kromě svých praktických dopadů novým způsobem myšlení – metoda totiž umožňuje průběžně rozšiřovat výukový repertoár. Abyste se sami mohli učit o tom, jakým být učitelem, musíte si nejprve uvědomit, co právě děláte a proč. Na základě toho můžete rozšiřovat svůj výukový repertoár krok za krok a znovu a znovu stavět na tom, co již znáte.

 

5. Změna formy

Náročnější diferencovaná výuka může být utvářena různými způsoby. Například jednotlivá úloha, anebo pomoc na míru, se mohou týkat jedné nebo více lekcí; může o tom rozhodnout buď učitel, nebo žák; lze nabídnout spoustu možností nebo jen málo položek apod.  Pokyny TETT ukazují nejdůležitější aspekty výuky a poskytují naprosto nekonečné možnosti  za použití jejich variací.

 

RNDr. Miloš Šifalda

E-mail: milos.sifalda@jcmm.cz

Web: www.jcmm.cz